O mně

Moje cesta k józe

Možná to začalo už u mého dědy. Když jsem byla malá, učil mě stát na hlavě a říkal: „To je jóga.“

Už tehdy mi to slovo připadalo tajemné. Jako by se za ním skrývalo něco mnohem většího než jen stoj na hlavě.

Později mě přitahoval hlavně pohyb v přírodě – lezení po skalách, hory nebo slackline. Spojovalo je pro mě hledání rovnováhy a chvíle plné pozornosti, kdy není moc prostoru být myšlenkami někde jinde. Něco podobného jsem později začala poznávat v józe a meditaci.

Dnes je pro mě jóga nejen praxí, ale také způsobem, jak nahlížet na život. Nedává mi hotové odpovědi. Spíš mě učí všímat si, odkud se dívám, klást si otázky a připouštět, že věci můžeme vidět i z více stran.

Jak jsem se stala Zahradnicí duše

Jako malá holka jsem milovala chvíle na babiččině předzahrádce. Trhat jahody, přivonět ke květinám, porýpat se v hlíně. Zahrada pro mě byla místem, kde mi bylo dobře.

Většinu svého života jsem si přála mít vlastní. A nejenže se mi ten sen splnil, k zahradě jsem rovnou dostala i svého Zahradníka. A tak jsem se stala paní Zahradníkovou.

Čím déle vlastní zahradu mám, tím víc mi připomíná život.

Někdy se člověk kochá. Jindy se rýpe v hlíně, stříhá, přesazuje nebo čeká, jestli vůbec něco vyleze. Něco roste skoro samo, něčemu se nedaří, i když se snažíme sebevíc. A někdy je nejlepší chvíli do ničeho nešťourat..

Podobně vnímám i náš vnitřní svět. Je živý a proměnlivý. Něco můžeme ovlivnit, něco potřebuje čas a něco možná jen naši pozornost.

Ne všechno musí právě kvést.

A někde mezi mojí skutečnou zahradou, zájmem o člověka a jógou vznikla i Zahradnice duše.

Z čeho čerpám

Nejhlouběji jsem zakotvená v józe a její filozofii, především v Bhagavadgítě.

Zajímají mě ale i jiné pohledy na člověka a svět — od taoismu přes psychologii až po křesťanskou tradici.

Nehledám mezi nimi jednu správnou odpověď. Zajímá mě, jaké otázky otevírají a co nám mohou ukázat o způsobu, jakým vnímáme a prožíváme život.

Vzdělání & zkušenosti