„Tělo nehodnotí. Tělo jen prožívá. Hodnocení přichází až z mysli.“
Od svobody nás dělí prd
Občas se mě na lekci někdo odváží zeptat, jestli se stává, že si někdo na józe prdne. Vždycky mě to potěší a inspiruje mne taková otevřenost.
Pokud je mi známo, tak všichni živí lidé prdí. A jen živí lidé mohou “provozovat” jógovou praxi.
Jóga a praxe pro mne neznamená jen to, co provádím na podložce. Jóga je život samotný a vše, co do něj patří. A to zahrnuje vše, co do něj přichází.
A pokud vnímáme jógu jako něco vznešeného, nadlidského a odděleného od “obyčejného” žití, pak vidíme jen část Jednoty.
V Patanjaliho Jógasūtře se píše, že pokud neprodléváme ve stavu Jednoty (Jóga), pak se ztotožňujeme s proměnami mysli.
Jóga totiž znamená celistvost.
Zde příběh z mého života k tomuto tématu.
Můj milý mě vídal jako vílu. Skoro každá žena by asi chtěla být viděna jako víla. Přitom si neuvědomujeme jak velký je to závazek! Přijmout jakoukoliv sebe-definici nás vede k omezení se na určitý prostor ve spektru dualitního světa.
Nevím jestli existuje definice víly. Já ji neznám, ale tak nějak asi tušíme, co je pro takové stvoření přijatelné a co ne, aby víla byla vílou. Když si např. představím bradavici na nose, vybavíme si spíš čarodějnici. Věneček z květin na rozpuštěných vlasech se zase pojí s představou víly.
Když se cítíte jako víla vedle milujícího muže, jako byste tančila na obláčku – radostná a uvolněná. Jako v pohádce.
Ale…
Svět existuje na bázi protipólů a život se vždy za každou cenu snaží udržet rovnováhu.
Dnes v noci mě z hlubokého spánku vytrhlo prdnutí. Moje vlastní! V mžiku oka jsem zapomněla svůj sen, uvědomila jsem si vlnu horka, která projela mým paralyzovaným tělem (těžko říct zda šokem nebo ještě z živého snění nebo obojího).
Tento zcela nečekaný a nový zážitek mne ve vteřině zcela probral. Víly přece rozhodně neprdí! A už vůbec ne v přítomnosti někoho dalšího.
V mžiku oka jsem se ocitla na pevné zemi. Nikdy jsem si neuvědomila jakou uzemňující povahu prdnutí má. Asi že vychází z oblasti první čakry-Mūladhāry, která je spojena s našimi kořeny, naši pudovou přirozeností a vůlí žít.
Pokud jsme zcela uvolnění, přichází a odchází, co je třeba aniž bychom do toho zasahovali vůlí.
Už jsem nemohla usnout.
Ležela jsem v tichu a přemítala nad zdánlivě nesourodou dvojicí – pojetím víly a prděním.
A najednou je mi to zřejmé.
Takto život nastoluje rovnováhu. Děje se to na všech úrovních bytí.
Převzít závazek naplňovat jakoukoliv sebedefinici a snažit se udržet se na jedné straně spektra v dualitním světě vyžaduje nesmírné úsilí, které nikdy nekončí a je v důsledku vždy bolestné. (A můžete z toho být i dost nafouknutí nebo i nafoukaní.)
V přirozenosti našeho světa je však nutně vždy obsažena i opačná (ta tak často nepřijatá) strana.
Spolu tvoří možnost najít střed.
Schopnost vnímat a přijímat oba póly jako dvě strany Jednoho je ve své podstatě osvobozením.
Tedy i prdnutí může být (nejen) pro víly vysvobozením 😃
Věnováno holkám z divokých Jeseníků.
